CRT televize se vrací: Proč retro obrazovky znovu získávají oblibu

Historie a vývoj CRT televizorů

Pamatujete si na tu těžkou bednu v obýváku, ze které se linulo kouzlo večerních filmů? Příběh televizorů s katodovou trubicí je fascinující cestou technického pokroku, která začala už ve 20. letech minulého století. To když Vladimir Zworykin přišel s převratným vynálezem ikonoskopu - však kdo by tehdy tušil, jak moc to změní naše domácnosti.

Třicátá léta přinesla první televizory do domácností, i když si je mohli dovolit jen ti nejbohatší. Zlom nastal v roce 1936 - BBC spustila první pravidelné vysílání a diváci mohli sledovat černobílý obraz na maličké třiceticetimerové obrazovce.

Po válce to teprve začalo! Padesátá léta nám nadělila barvu - Američané přišli se systémem NTSC a my v Evropě jsme později dostali vylepšený PAL. A víte, že jsme nezůstali pozadu? Tesla Strašnice v roce 1953 vyrobila první československý televizor Tesla 4001A.

Sedmdesátky přinesly revoluci v kvalitě obrazu. Televizory dostaly lepší elektronová děla, jasnější obraz a - konečně! - dálkové ovládání. To byla úleva, že už jsme nemuseli vstávat z gauče při každé změně programu.

V osmdesátkách jsme si už mohli užívat stereo zvuk a teletext. Devadesátky pak byly poslední zlatou érou bedýnek. Obrazovky nabídly širokoúhlý formát a digitální zpracování signálu nám přineslo dosud nevídané možnosti.

I když dnes máme ploché televize, na CRT se nezapomíná. Perfektní černá, živé barvy a okamžitá odezva - to jsou přednosti, které moderní televize doháněly roky. Není divu, že si staré dobré CRT našly místo v srdcích retro nadšenců a hráčů klasických her.

Princip fungování katodové trubice

Kdo by si pomyslel, že v té staré televizi, co stávala u babičky v obýváku, se skrývá tak fascinující technologie? Elektronové dělo - zní to jako ze sci-fi filmu, ale přesně tohle zařízení vystřeluje proud elektronů na obrazovku, podobně jako když malujeme štětcem na plátno.

Představte si to jako neviditelný paprsek, který kreslí obraz rychlostí blesku. Elektrony se řítí prázdným prostorem uvnitř obrazovky jako závodníci na dráze, přičemž jejich cestu určují fokusační a vychylovací cívky. Je to jako by měly svého dopravního policistu, který jim říká teď doleva, teď doprava, nahoru a dolů.

Stínítko obrazovky je vlastně takové magické plátno. Když na něj dopadnou elektrony, rozzáří se jako vánoční stromeček. U barevných televizí je to ještě zajímavější - tři paprsky tančí současně a každý vytváří jednu ze základních barev. Stínící maska funguje jako přesný filtr, který zajišťuje, že každá barva dopadne přesně tam, kam má.

Celý tenhle systém potřebuje pořádný elektrický kopanec - desítky tisíc voltů! To je jako kdyby malý blesk křižoval vnitřkem obrazovky. A aby to všechno fungovalo jak má, musí být uvnitř vakuum - ani molekula vzduchu by tam neměla co dělat.

Synchronizace elektronového paprsku je jako dirigent v orchestru - udává tempo a rytmus, aby byl obraz dokonale sestavený. Padesátkrát za sekundu se překreslí celá obrazovka, tak rychle, že naše oko vidí jen plynulý obraz. Přesná fokusace elektronového paprsku pak zajistí, že obraz není rozmazaný - je to jako když zaostřujete fotoaparát, jen tisíckrát přesnější.

Je to vlastně malý technologický zázrak, který nám desetiletí přinášel do obýváků okno do světa. I když už dnes CRT televizory pomalu mizí, jejich princip zůstává fascinujícím příkladem lidské vynalézavosti.

Každá CRT televize má svůj příběh, každá obrazovka nese stopy našich vzpomínek, každý pixel je svědkem doby, kdy jsme byli mladí

Květoslav Novotný

Výhody a nevýhody CRT obrazovek

Pamatujete si na tu starou těžkou bednu v obýváku? Ta klasická CRT televize, co zabírala půlku místnosti! Kvalita obrazu byla prostě fantastická - když se vysílal hokej, ta černá byla opravdu černá a kontrasty dokonalé. Není divu, že někteří nadšenci na tuhle technologii nedají dopustit dodnes.

Okamžitá reakce obrazu byla něco, co dnešní moderní televize pořád tak úplně nedohnaly. Kdo hrál střílečky na starém monitoru, ví, o čem mluvím. Žádné duchování nebo rozmazané pohyby - prostě dokonalá ostrost v každém momentu.

Jenže nic není bez chyby, že? Největším strašákem byla váha a velikost. Stěhování takové televize? To byl skutečný silový trénink! A ta hloubka... Když jste chtěli dát televizi do rohu, museli jste obětovat půlku pokoje. O spotřebě elektřiny ani nemluvě - účty za proud byly znatelně vyšší než s dnešními plackami.

Geometrie obrazu taky nebyla žádná výhra. Časem se obraz začal různě kroutit, hlavně v rozích. A to věčné pískání! Ten vysoký tón dokázal některé lidi pěkně potrápit. Kdo nechal puštěný teletext přes noc, mohl se ráno těšit na vypálený text na obrazovce.

Elektromagnetické záření bylo další kapitolou samo o sobě. Rodiče nás varovali, ať nesedíme moc blízko. A měli pravdu - po celodenním hraní her člověk cítil, jak ho pálí oči.

Postupem času obrazovka ztrácela na své bývalé slávě. Jas slábl, barvy už nebyly tak živé. Servis? V dnešní době prakticky mission impossible. Najít někoho, kdo by ještě rozuměl křápu starému dvacet let, to chce skutečné detektivní schopnosti.

Ale přesto, ta věrnost barev a přirozený obraz - to bylo něco! Moderní televize se tomu možná blíží, ale tu specifickou atmosféru starých CRT obrazovek už asi nic nenahradí.

Rozlišení a obnovovací frekvence CRT TV

Pamatujete si ještě na ty mohutné bedny, kterým jsme říkali televize? Klasické CRT televizory, které v našich obývácích zabíraly tolik místa, fungovaly u nás v Evropě na systému PAL s 576 viditelnými řádky. Bylo to vlastně docela chytře vymyšlené - obraz se skládal ze dvou částí, které se střídaly jako šachovnice.

Zajímavé bylo, jak celý systém tancoval podle rytmu elektrické sítě. Tady v Evropě to bylo 50 Hz, takže se obraz překresloval 25krát za vteřinu. Zní to možná málo, ale díky určité setrvačnosti světélkující vrstvy na obrazovce jsme viděli obraz jako plynulý. Kdo měl lepší model, mohl si užívat i rychlejší překreslování - to ocenili hlavně první počítačoví nadšenci a hráči.

Běžná telka tehdy zvládla zobrazit něco mezi 400 až 500 body na řádek. To by dnes znělo směšně, ale tehdy to stačilo. Profíci ve studiích měli samozřejmě mnohem lepší bedny, co zvládly až 800 bodů - na tu dobu to byla paráda.

Pak přišla revoluce se širokoúhlým formátem. Z klasického čtvercového obrazu 4:3 se postupně přecházelo na širokoúhlý formát 16:9. To byla velká změna - najednou jsme mohli sledovat filmy tak, jak byly natočené.

Každá telka měla svůj charakter, co se týče přesnosti obrazu. Kvůli vypouklé obrazovce se obraz trochu kroutil, hlavně v rozích. Dražší modely to uměly docela dobře kompenzovat, ale stejně to nikdy nebylo dokonalé.

Nejzajímavější byla práce se třemi elektronovými děly - každé mělo na starost jednu barvu a všechny musely mířit naprosto přesně. Když se to rozladilo, začaly se na obraze objevovat barevné duchy. To pak musel přijít televizní mechanik s kufříkem plným speciálního nářadí a pomocí testovacího obrazce všechno znovu seřídit.

Energetická náročnost a životnost CRT televizí

Pamatujete si ještě na tu obrovskou bednu v obýváku? Klasická CRT televize, která žrala elektřinu jako prokletá - klidně i 200 wattů za hodinu. To bylo něco jiného než dnešní placky na zdi, co? Když si vzpomenu, jak jsme se s tátou tahali s naší první barevnou, která vážila dobrejch 40 kilo...

Musím ale uznat, že ty bedny něco vydržely. Patnáct, dvacet let? Žádný problém. Náš Tesláček šlapal jak hodinky skoro čtvrtstoletí. Jasně, ke konci už byl obraz trochu vybledlý, ale pořád fungoval.

Co bylo fakt otrava, byl ten věčný boj s přehříváním. I v režimu stand-by si ta bestie cpala přes 5 wattů. A to teplo! V létě jste měli v obýváku zadarmo saunu. Člověk musel pořád oprašovat ty větrací otvory, aby se ta věc neupekla.

A když se něco pokazilo? To byl teprve adrenalin. Vevnitř číhalo vysoké napětí, které mohlo kopnout i dlouho po vypnutí. Servisáci z toho měli respekt - a oprávněně.

Ekologická noční můra? To tedy ano. Olovo v obrazovce, těžké kovy... Průměrná CRT vážila tak 25 až 50 kilo a zbavit se jí bylo samo o sobě umění. Však si vzpomeňte na ty kontejnery plné vysloužilých televizí.

Ale co se týče černé barvy a kontrastu? Tam ty staré bedny válely. Žádné prosvítání jako u LCD, žádné šedivění v tmavých scénách. A ta odezva! Dnešní hráči by koukali, jak plynule všechno běželo.

Nakonec je jasné, proč musely CRTčka odejít do důchodu. Doba se změnila, energie je drahá a životní prostředí je priorita. Ale přiznejme si - měly svoje kouzlo, které ty dnešní placky tak úplně nenahradily.

Srovnání CRT s LCD a LED

Pamatujete si ještě na ty mohutné bedny, kterým jsme říkali televize? CRT obrazovky byly králem obýváků po několik desetiletí a měly něco do sebe. Když se dnes koukám na moderní placky, občas si říkám, jestli jsme vlastně něco neztratili.

Vezměte si třeba zobrazení černé barvy. Na staré dobré CRTčku byla prostě dokonalá - temná jako bezměsíčná noc. Dnešní LCD a LED? No, řekněme, že jejich černá je spíš jako šedivý den v listopadu.

A co teprve plynulost pohybu! Žádné rozmazané fotbalové míče nebo duchové za běžícími postavami. Proto dodnes najdete nadšence, kteří nedají dopustit na CRT monitory při hraní akčních her. Jasně, moderní televize mají všelijaké vychytávky proti rozmazání, ale upřímně? Není to ono.

Barvy na CRT měly takovou... opravdovost. Když jste se dívali na západ slunce, vypadal jako západ slunce, ne jako přesaturovaná pohlednice z dovolené. Dnešní televize sice umí vykouzlit více barev, ale někdy je to až moc křiklavé.

Jenže nic není dokonalé, že? Kdo někdy stěhoval CRTčku, ten ví své. Padesát kilo živé váhy a hloubka jako menší kredenc - to už dnes nikomu nechybí. A ta spotřeba elektřiny? Však to znáte, v létě jste ani nepotřebovali zapínat topení.

Co se týče ostrosti obrazu, tam už moderní technologie jasně vyhrávají. Ale víte co? I s tím nižším rozlišením měly CRT televize takové zvláštní kouzlo. Obraz byl možná měkčí, ale působil nějak přirozeněji.

A vydržely? Jako švýcarské hodinky! Zatímco dnes kupujete novou televizi každých pár let, babička má v kuchyni pořád tu stejnou CRTčku z devadesátek - a jede jako po drátkách.

Ukončení výroby CRT televizorů

S příchodem plochých LCD a plazmových televizorů začal postupný útlum výroby klasických CRT televizorů, které dominovaly trhu s televizní technikou po několik desetiletí. Definitivní konec éry CRT televizorů nastal v průběhu let 2006 až 2010, kdy většina významných výrobců postupně ukončila jejich produkci. Společnost Sony, která byla jedním z průkopníků CRT technologie, zastavila výrobu těchto televizorů v roce 2008. Následovala ji společnost Philips a další přední výrobci spotřební elektroniky.

Rozhodnutí o ukončení výroby CRT televizorů bylo způsobeno několika faktory. Hlavním důvodem byl dramatický pokles poptávky ze strany spotřebitelů, kteří dávali přednost modernějším a tenčím televizorům s lepším obrazem. Výrobní náklady CRT televizorů zůstávaly relativně vysoké, zatímco ceny plochých televizorů díky masové produkci a technologickému pokroku postupně klesaly. Významnou roli hrála také ekologická hlediska, protože CRT obrazovky obsahovaly značné množství olova a dalších nebezpečných materiálů.

Poslední továrna na výrobu CRT obrazovek v Evropě, která se nacházela v České republice, ukončila svoji činnost v roce 2006. Jednalo se o závod společnosti LG.Philips Displays v Hranicích na Moravě, který zaměstnával stovky lidí. Podobný osud potkal i výrobní závody v jiných částech světa. V Asii, kde CRT televizory zůstávaly populární o něco déle než v západních zemích, pokračovala výroba v omezeném měřítku až do roku 2015.

Ukončení výroby mělo významný dopad na zaměstnanost v regionech, kde se CRT televizory vyráběly. Tisíce pracovníků musely hledat nové uplatnění, často v jiných odvětvích elektronického průmyslu. Některé výrobní haly byly přestavěny na výrobu LCD panelů, jiné byly zcela uzavřeny nebo přeměněny k jinému účelu.

S koncem výroby CRT televizorů vyvstala také otázka jejich ekologické likvidace. Vznikla specializovaná recyklační centra zaměřená na zpracování vysloužilých CRT televizorů, která musela řešit především bezpečné odstranění obrazovek obsahujících nebezpečné látky. V současnosti se stále zpracovávají poslední kusy těchto televizorů, které dosloužily v domácnostech.

Přestože CRT televizory již nejsou vyráběny, zanechaly významnou stopu v historii spotřební elektroniky. Jejich více než půlstoletí trvající dominance na trhu svědčí o kvalitě a spolehlivosti této technologie. Některé specifické vlastnosti CRT obrazovek, jako například prakticky nulová latence a přirozené podání barev, dodnes nenašly u moderních technologií plnohodnotnou náhradu, což oceňují především nadšenci retro her a profesionální uživatelé v určitých specializovaných oblastech.

Sběratelství a retro gaming na CRT

V posledních letech zažívá sběratelství CRT televizorů a monitorů významný růst popularity, především mezi nadšenci do retro gamingu a vintage elektroniky. Tito nadšenci oceňují především autentický herní zážitek, který moderní LCD či OLED displeje jednoduše nemohou napodobit. CRT obrazovky nabízejí specifické vlastnosti, jako je nulová latence zobrazení, přirozené rozmazání pohybu a především věrné podání barev, které bylo charakteristické pro herní éru 80. a 90. let.

Sběratelé se zaměřují zejména na profesionální modely Sony Trinitron, které jsou považovány za špičku v oblasti CRT technologie. Tyto televizory disponují vynikající kvalitou obrazu, vysokým jasem a výborným kontrastem. Mezi další vyhledávané značky patří JVC s jejich D-Series a Panasonic Tau. Na českém trhu byly populární také televizory značek Tesla a Orava, které dnes představují zajímavé sběratelské kousky s nostalgickou hodnotou.

Pro retro gaming jsou zvláště ceněné televizory s RGB SCART vstupem, který poskytuje nejkvalitnější možné připojení pro starší herní konzole. Sběratelé často investují nemalé částky do profesionálních konvertorů signálu a specializovaných kabelů, aby dosáhli co nejlepší kvality obrazu. Důležitým aspektem je také velikost obrazovky - zatímco pro domácí hraní jsou oblíbené 20-25 palcové modely, pro turnaje v retro hrách se používají větší 29-32 palcové televizory.

Komunita sběratelů CRT techniky v České republice je velmi aktivní a organizuje pravidelná setkání a herní turnaje. Na těchto akcích si členové vyměňují zkušenosti s údržbou a opravami starších televizorů, sdílejí informace o vzácných modelech a společně hrají klasické hry na původním hardware. Vznikají specializované servisy a dílny, které se zabývají renovací a údržbou CRT televizorů, protože tyto přístroje vyžadují specifickou péči a znalosti.

Hodnota některých modelů CRT televizorů v posledních letech výrazně stoupá. Profesionální monitory pro grafické stanice nebo specializované herní CRT displeje se prodávají za desetitisíce korun. Sběratelé jsou ochotni cestovat i stovky kilometrů, aby získali vysněný model v dobrém stavu. Důležitým faktorem je počet provozních hodin a celkový stav elektroniky, protože náhradní díly jsou stále vzácnější.

Fenomén CRT sběratelství přesahuje pouhé hraní her - jde o zachování důležité části historie spotřební elektroniky. Mnoho sběratelů dokumentuje technické specifikace, sbírá původní manuály a příslušenství, a vytváří tak cennou databázi informací pro budoucí generace. V době, kdy většina původních CRT televizorů končí ve sběrných dvorech, představují tyto aktivity důležitý příspěvek k zachování technického dědictví.

Ekologická likvidace CRT obrazovek

Ekologická likvidace CRT obrazovek představuje významný problém v oblasti zpracování elektronického odpadu. Tyto obrazovky, které byly po desetiletí součástí našich domácností v podobě televizorů a počítačových monitorů, obsahují nebezpečné látky, především olovo a další těžké kovy, které mohou při nesprávné likvidaci vážně poškodit životní prostředí.

Proces ekologické likvidace CRT obrazovek začíná jejich důkladnou demontáží. Obrazovka se musí nejprve bezpečně oddělit od ostatních komponentů televizoru či monitoru. Samotná obrazovka se skládá ze dvou hlavních částí - čelního panelu a kónusu, které jsou spojeny speciálním pájením obsahujícím olovo. Tyto části musí být od sebe odděleny za přísných bezpečnostních podmínek, aby nedošlo k úniku nebezpečných látek do ovzduší.

Vnitřní fosforová vrstva, která obsahuje nebezpečné sloučeniny, musí být odstraněna pomocí speciálních průmyslových vysavačů s HEPA filtry. Sklo z CRT obrazovek obsahuje přibližně 20 % oxidu olovnatého, což představuje značné riziko pro životní prostředí. Proto je nutné zajistit, aby se toto sklo zpracovávalo v specializovaných zařízeních, která jsou vybavena odpovídající technologií.

V České republice existuje několik certifikovaných zpracovatelů, kteří disponují potřebnou technologií pro bezpečnou recyklaci CRT obrazovek. Proces recyklace zahrnuje několik fází, během kterých se jednotlivé materiály třídí a následně zpracovávají. Sklo se po odstranění nebezpečných látek může využít jako surovina pro výrobu nových produktů, například stavebních materiálů nebo při výrobě nového skla.

Důležitou součástí procesu je také zpracování elektronických součástek, které obsahují cenné kovy jako měď, zlato nebo stříbro. Tyto komponenty se oddělují a posílají na specializované zpracování, kde se z nich získávají druhotné suroviny. Plasty z televizorů a monitorů se recyklují samostatně a mohou být použity pro výrobu nových plastových výrobků.

Pro spotřebitele je zásadní, aby své staré CRT televizory a monitory odevzdávali pouze na místa k tomu určená, jako jsou sběrné dvory nebo specializované prodejny elektroniky. Zde je zajištěno, že zařízení bude předáno k odborné ekologické likvidaci. Nelegální vyhození CRT obrazovky do běžného odpadu může vést k úniku nebezpečných látek do půdy a podzemních vod.

V současné době, kdy již CRT technologie byla nahrazena modernějšími LCD a LED displeji, je stále důležité věnovat pozornost správné likvidaci těchto zařízení, protože v mnoha domácnostech a institucích se stále nacházejí staré televizory a monitory s CRT obrazovkami čekající na ekologickou likvidaci. Správným přístupem k jejich likvidaci můžeme významně přispět k ochraně životního prostředí a zdraví budoucích generací.

Technické parametry a formáty obrazu

Televizory s CRT technologií byly vyráběny v různých velikostech obrazovky, přičemž nejběžnější byly úhlopříčky od 37 do 82 centimetrů. Poměr stran obrazu byl původně standardizován na 4:3, což odpovídalo tehdejšímu televiznímu vysílání. Později se objevily i modely s poměrem stran 16:9, které lépe vyhovovaly filmovému formátu. Rozlišení obrazu u CRT televizorů bylo dáno počtem řádků, přičemž v Evropě se používal standard PAL s 625 řádky, z nichž 576 bylo viditelných. V USA a Japonsku byl rozšířen systém NTSC s 525 řádky.

Obnovovací frekvence obrazu byla u systému PAL 50 Hz a u NTSC 60 Hz, což mělo vliv na plynulost pohybu na obrazovce. CRT televizory využívaly prokládané řádkování, kdy se nejprve zobrazovaly liché řádky a poté sudé, což umožňovalo snížit požadavky na šířku přenosového pásma. Kvalita obrazu byla ovlivněna také jasem a kontrastem, které bylo možné nastavit pomocí ovládacích prvků. Důležitým parametrem byla také konvergence elektronových paprsků, která zajišťovala přesné zobrazení barev.

Barevné CRT televizory používaly tři elektronové děla pro červenou, zelenou a modrou barvu. Stínítko obrazovky bylo pokryto luminofory těchto tří základních barev, které při dopadu elektronového paprsku vytvářely výsledný barevný obraz. Kvalita barevného podání závisela na přesnosti seřízení elektronových děl a na kvalitě použitých luminoforů. Životnost luminoforů se pohybovala v řádu desetitisíců hodin provozu.

Z hlediska geometrie obrazu byly CRT televizory náchylné k různým deformacím. Nejčastěji se vyskytovalo tzv. poduškovité nebo soudkovité zkreslení, které bylo způsobeno zakřivením obrazovky. Toto zkreslení bylo možné do určité míry korigovat pomocí nastavovacích prvků v servisním menu televizoru. Další charakteristikou byl tzv. overscan, kdy část obrazu přesahovala viditelnou plochu obrazovky, což mělo zajistit, že divák neuvidí černé okraje obrazu.

CRT televizory umožňovaly příjem analogového vysílání v normách PAL, SECAM a NTSC. Většina modelů byla vybavena více systémovým tunerem, který dokázal zpracovat různé televizní normy. Vstupní konektory zahrnovaly nejčastěji anténní vstup, SCART, kompozitní AV vstup a někdy i S-Video. Novější modely mohly být vybaveny i komponentním vstupem pro lepší kvalitu obrazu.

Z hlediska spotřeby energie byly CRT televizory poměrně náročné, přičemž příkon se pohyboval od 60 W u menších modelů až po 200 W u velkých obrazovek. Významnou roli hrála také pohotovostní spotřeba v režimu standby, která mohla dosahovat několika wattů. Hmotnost televizorů byla značná kvůli masivní skleněné obrazovce a velkému transformátoru, což komplikovalo manipulaci s přístrojem.

Parametr	CRT TV	LCD TV
Hloubka zařízení	30-60 cm	5-10 cm
Hmotnost (32")	25-40 kg	5-8 kg
Doba odezvy	1 ms	1-5 ms
Životnost	10-15 let	7-10 let
Spotřeba energie	120-150 W	30-50 W
Pozorovací úhly	160°	178°
Maximální rozlišení	1080i	4K